Socha Svobody (1886, USA)

"Dej mi své unavené, ubohé, strachy schoulené masy, které touží svobodně dýchat..." EMMA LAZARUSOVÁ, "Nový kolos".

    K soše Svobody jezdí pravidelně lodi z Battery, ležící na jižním výběžku ostrova Manhattan. Výlet poskytuje neobvyklý pohled na přístav, New York a sochu.

Socha Svobody zvedá pochodeň u Zlaté brány (Golden Door). Vjezd do newyorského přístavu byl však také branou k novému životu bez omezení a bídy Starého světa.

    28. října 1886 za hřmění 21 dělových salv odhalil prezident Grover Cleveland nejznámější sochu v Severní Americe. Lodní sirény kvílely a rozzářil se velký ohňostroj.
    Od té doby všichni, kdo přijíždějí lodí do newyorského přístavu, spatří obrovskou sochu, která zdvíhá k nebi pochodeň svobody. Pro tisíce emigrantů byla tato socha symbolem osvobození od ponížení a bídy, které museli snášet ve Starém světě. Stala se symbolem Spojených států amerických.
    Socha Svobody byla zkonstruována v Paříži a tam byla 4. července 1884 oficiálně předána americkému velvyslanci jako dar francouzského národa Američanům. Byla rozložena na kusy a transportována lodí do New Yorku. Tady byla postavena na těžký podstavec, který Američané zkonstruovali na ostrově Bedloe’s Island (nyní Liberty Island).
    Sokl navrhl americký architekt Richard Morris Hunt a je vysoký 47 metrů. Samotná socha je vysoká 46 metrů, vrchol pochodně se nachází tedy 93 metrů nad zemí. Váží 205 tun, obvod měří 10,60 metrů a má 91 centimetrů široká ústa. Pravá paže, držící pochodeň, je dlouhá 12,80 metrů - jen ukazováček je dlouhý 2,40 metrů. U nohou má rozťatá pouta tyranie. V levé ruce drží desky reprezentující vyhlášení nezávislosti.
    I její koruna se sedmi paprsky je symbolem svobody, kterou má vyzařovat přes sedm moří do sedmi kontinentů. Točité schody uvnitř sochy umožňují návštěvníkům dostat se až ke koruně.
    Idea sochy Svobody se zrodila ve skupině francouzských demokratů. V roce 1865 za vlády císaře Napoleona III. se kolem člena Akadamie Edouarda de Laboulaye vytvořil kroužek, který doufal v konec císařství a vznik nové francouzské republiky. Francouzi chtěli sochou Svobody vyjádřit svůj obdiv republice na druhé straně Atlantského oceánu a vzbudit vzájemné sympatie národů Francie a Ameriky. Laboulaye podnítil mladého sochaře z Alsaska Fréderica-Augusta Bartholdiho, aby se ujal tohoto projektu. Bartholdi doufal, že bude moci postavit maják pro Suezský průplav. Měl mít formu vysoké ženské sochy, zdvíhat pochodeň a symbolizovat, že světlo pokroku pronikne i do Asie. Proto teď přijal tuto nabídku s nadšením. Jeho socha Svobody byla inspirována slavným obrazem malíře Delacroixe: Svoboda vede lid na barikády. Rozhledna v koruně sochy poskytuje neobyčejnou vyhlídku. Figura byla rozložena na části, zabalena do beden, které byly dopraveny z Francie přes Atlantský oceán, a na ostrově Liberty Island byla socha znovu složena.
    Velikost sochy a skutečnost, že bude vystavena větru a nepohodě nutila Bartholdiho a jeho inženýra, stavitele Eiffelovy věže Alexandra-Gustava Eiffela, řešit některé problémy. Eiffel postavil geniální železnou rámovou konstrukci, kterou podpíral centrální stožár. Kolem tohoto flektivního skeletu byla upevněna vnější, viditelná měděná vrstva, která je silná jen 2,40 milimetrů. Bartholdi začal malým modelem vysokým jen 1,20 metrů a pak zhotovil ještě tři další, stále větší modely, až pak přistoupil ke stavbě dnešní sochy.

Rozhledna v koruně sochy poskytuje neobyčejnou vyhlídku. Figura byla rozložena na části, zabalena do beden, které byly dopraveny z Francie přes Atlantský oceán, a na ostrově Liberty Island byla socha znovu složena.

Zlatá brána
    V podstavci sochy Svobody je muzeum dějin přistěhovalectví do Ameriky, které bylo otevřeno v roce 1972. Jsou tu ukázány dějiny od předků Indiánů, kteří pronikli do neprobádaného světadílu z Asie, až po masovou imigraci v tomto století. Každá skupina přistěhovalců je charakterizována pomocí audiovizuálních prostředků, modelů, fotografií, kreseb, kostýmů a uměleckých děl. Mezi nimi je i dokumentace Severoafričanů, kteří byli do této země zavlečeni jako otroci, a velkých irských, italských a židovských přistěhovaleckých proudů v 19. století.
    Socha Svobody inspirovala Emmu Lazarusovou k známé básni The New Collosus (Nový kolos). Říká v ní, že "strachy schoulené masy" a "ubozí vyvrženci" přišli ze Starého světa vítáni pochodní Svobody, která se zdvihá "vedle Zlaté brány". Od roku 1892 přijížděly "strachy schoulené" masy na ostrov Ellis Island nedaleko ostrova Liberty island. Tam byly vybavovány vystěhovalecké lodě s Němci, Iry, Italy, Slovany a Židy. V prvním desetiletí 20. století procházely velkou halou v průměru dva tisíce lidí denně, v rekordním roce 1907 bylo na ostrově Ellis Island odbaveno více než milión lidí.

Zpět...