Patagonie (Argentina)

Mnoho ledu v Patagonii... Pustá, téměř neposkvrněná příroda v nejjižnějším bodě obydleného světa.

    Jako pařát obrovského dravce se uvolněný kus ledu ze skalního pohoří zřítí do rozbouřeného moře. Kdo v té chvíli pluje se svou lodí kolem, je nenávratně ztracen. Nachází se totiž před obávaným mysem Hoorn, místem nejdivočejších bouří v Tichém a Atlantském oceánu. Nad tímto bouřlivým místem přeletěl na svém stříbrném kondoru ve 20. letech 20. století německý dobrodruh Günther Plüschow a jako první pilot si mohl prohlédnout Patagonii z ptačí perspektivy. 3375 m vysokou horu Cerro Fitz Roy řadí horolezci mezi jednu z pěti nejobtížnějších hor na světě.
    Jižní cíp dnešního Chile a Argentiny vděčí za své jméno portugalskému mořeplavci Fernao de Magalhăesovi. Ten pojmenoval Patagonii po obrovských chodidlech domorodců, patagones, jejichž stopy se nacházely všude v okolí. Pocházely z primitivní obuvi, kterou domorodí Indiáni z kmene Tehuelche šili z kůže lam guanako.

Kordillery jako hranice
    Magalhăes však nebyl tímto jihoamerickým pohořím nikterak nadšen. Podobný názor měl v roce 1834 také britský přírodovědec Charles Darwin: "Nad touto zemí visí prokletí neúrodnosti." Německého pilota Plüschowa však nesmírně zaujala pestře zbarvená krajina. Díky jeho popisům se zde zvýšila návštěvnost turistů, kteří sem jezdí za fjordy, ledovci, horskými pralesy, polopouštěmi, ostrůvky tuleňů a největšími stády ovcí na světě. Ledovec Perito Moreno před sebou do údolí Lago Argentino sune 4 km širokou a 70 m vysokou ledovou bariéru.
    Patagonie se rozprostírá na území dlouhém 2000 km, které sahá od pramenů Colorada až po mys Hoorn. Západní část patří Chile, rovinatější a větší východní část náleží Argentině. Ledovce rozprostírající se od severu k jihu tvoří hranici mezi oběma zeměmi. V Argentině se patagonské pláně skutečně skládají z nepřitažlivých pustých stepí, kterými dují silné studené větry. Navzdory nepříznivému klimatu však země poskytuje dostatek potravy asi 20 milionům ovcí. Jedna ovce sice potřebuje 5 ha země, ale lato krajina má půdy dostatek. O území se stáda ovcí dělí s domorodými lamami guanako a patagonským neboli Darwinovým druhem pštrosa nandu. Rovinatá krajina na jihovýchodě je charakteristická rozlehlými stepními oblastmi.
    Hornaté západní pobřeží chilské části Patagonie je zcela odlišné. Spadne tu daleko více srážek a ostrovy i horské stěny jsou bohatě porostlé zelení. Na severozápadě se hornatá krajina natolik podobá evropským Alpám, že se jí říká jihoamerické Švýcarsko. V této šťavnatě zelené krajině najdeme boudy připomínající chaty ze Schwarzwaldu. Všude se pasou krávy a stejně jako v Alpách se i zde můžeme těšit z pohledu na zasněžené vrcholky hor.
    Dále na jih se v tomto hraničním pohoří skrývá třetí největší ledová plocha na světě (po obou pólech). Díky vytrvalému hustému sněžení se zde ve vnitrozemí vytvořilo dvakrát tolik ledu než na Islandu. Tak vznikly gigantické ledovce, které se začaly sesouvat do nížin. Na chilské straně se do okolního moře valí celé ledové hory. Na argentinské straně s sebou velké ledovce sunou s obrovským rámusem směrem dolů modrobílý led, čímž vznikají velké záplavy. Největší ledovec Patagonie Perito Moreno před sebou obrovskou silou hrne 4 km širokou a 70 m vysokou ledovou stěnu přes poloostrov až do dvou protáhlých zátok v Lago Argentino.
    Na jižním konci údolí Lago Argentino zůstal až dodnes dochován ledovcem nedotčený, osamělý pomník. Je památkou na poslední let Günthera Plüschowa přes ledovce, bažiny, hory a moře Patagonie. Pilot zemřel nedaleko tohoto místa, když se 28. ledna 1931 jeho vodní letadlo Heinkel zřítilo do údolí Lago Argentino.

Zpět...