Sacré Coeur (1874 - 1919, Francie)

Z mnoha míst v Paříži má návštěvník fascinující výhled na tento kostel z 19. století.

    Sacré Coeur je vidět z mnoha míst v Paříži. Kostel leží na severu bulváru Clichy a bulváru Rochechouart a lze k němu snadno dojít pěšky od několika stanic metra.

Bíle se třpytící kostel s kupolemi prozrazuje byzantský vliv

    Sacré-Coeur (kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova) leží na návrší, Butte, u Montmartru, severně od centra Paříže. Jeho stavební styl napodoboval katedrálu St. Front v Périgueux v jihozápadní Francii.
    St. Front byl neobyčejný kostel z 11. století postavený v byzantském slohu. Po požáru v roce 1120 byl vybudován ještě větší a pěti kupolemi se podobal dómu sv. Marka v Benátkách. Během 19. století byla katedrála St. Front zrestaurována pod vedením architekta Paula Abadieho. Ten se rozpomenul na St. Front, když byl v roce 1874 pověřen stavbou Sacré-Coeur. Abadiemu se předhazovalo, že St. Front restaurátorskými pracemi zničil a že Sacré Coeur je nevkusná stavba.
    Projekt podporoval stát a vznikal téměř jako symbol nové francouzské sebedůvěry po německo-francouzské válce v letech 1870-1871. Revoluce, následující po válce, která vešla do dějin jako Pařížská komuna a v jejímž průběhu byl zabit pařížský arcibiskup, skončila na Montmartru. V tomto smyslu kostel symbolizuje i potlačení tohoto hnutí. Katedrála Sacré-Coeur byla postavena se souhlasem římskokatolické církevní hierarchie jako kostel
národního pokání.
    Kameny na stavbu pocházejí z Château Landon jižně od Paříže a dodávají kostelu nezaměnitelný bílý třpyt. Stavební práce se zpočátku vlekly. Starý kamenolom na místě stavby, z něhož se získávala sádra pro štukatérské práce, ztěžoval dokončení základů. Od roku 1891 se v kostele konaly bohoslužby, ačkoli byl konečně dostavěn teprve v roce 1919. Chrám Sacré-Coeur byl od svého vzniku místem, které přitahovalo mnoho poutníků, uctívajících srdce Ježíšovo jako symbol vykupitelské lásky.
    Na velkou, spíše orientálně než evropsky působící kupoli lze vystoupit a odměnou je pak nádherný výhled na Paříž i do interiéru chrámu. Zvonice vysoká asi 80 metrů poskytuje přístřeší jednomu z největších zvonů na světě (je vysoký tři metry a váží 19 tun). Je to dar provincie Savojska z roku 1895 a je známý jako Savoyarde.
    Uvnitř je kostel bohatě vyzdoben mozaikami, originální pestré sklo však bylo zničeno za drahé světové války.  Mozaika nad kazatelnou zachycuje motivy uctívání Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Velkolepá fasáda, k níž se člověk blíží po přímém schodišti, ukazuje sochu Ježíšovu, Samaritánky a Marie v domě Šimonově. Krypta pod kostelem je přístupná návštěvníkům a slouží jako výstavní síň pro sakrální umění.
    Z terasy před kostelem nad schodištěm má návštěvník nádherný výhled na příkře spadající úzké uličky Butte. Za středověkého montmartreského opatství zbyl už jen kostel sv. Petra. Má romantický hřbitov a byl zrestaurován v 19. století. Place du Tertre je původní vesnické náměstí Montmartru a jsou tam některé hezké domy z 18. století.  Montmartreské muzeum v Rue Cortot vlastní řadu obrazů, fotografií a památek z bohémského života malířů, hudebníků a spisovatelů, kteří tam žili a oživovali kavárny a noční kluby. Avšak Sacré-Coeur zůstává živým centrem dnešního Montmartru.

Montmartre
    Jméno Montmartre je možná odvozeno od názvu Mons Martyrum (Hora mučedníků), odkazujícího na sv. Denise, prvního pařížského biskupa, který tu údajně zemřel v roce 270 po Kr. pro svou víru. Pravděpodobnější je, že je Montmartre pojmenován po římském bohu Martovi (Mons Martis). Na této hoře bylo pro její výšku mnoho větrných mlýnů (mouku). Později se jejich označení vynořilo ve jménech některých revuálních a nočních podniků, jako například Moulin de la Galette. Montmartre byl dlouho znám díky svému nočnímu životu a díky malířům a spisovatelům, kteří tu žili a večer se scházeli v kavárnách (například v Lapin Agile). Zvláště úzce spjat s Montmartrem byl Utrillo, ale nějakou dobu žil v Rue Lepic také van Gogh a Toulouse-Lautrec namaloval Moulin de la Galette. Picasso pracoval v Bateau-Lavoir na Place Émile Goudeau. Toto místo se stalo centrem avantgardního malířství a literatury.

Muzea
    Montmartreské muzeum v Rue St. Cortot a muzeum voskových figurín Historial v Rue Poulbot dokumentují dějiny této městské části. V Rue des Saules je muzeum židovského umění a v Rue de la Rochefoucauld muzeum Gustava Moreaua.

Zpět...