Skvostný Petrohrad (Rusko)

Město na Něvě je "ruským oknem na Západ".

    Petrohrad je ze všech světových měst nejmladší, dokonce mladší než New York. Srovnáme-li však například města Brasília a Petrohrad, odpovídá zcela moderní Brasília s architektonicky uzavřeným půdorysem stavebním nárokům 20. století, kdežto Petrohrad patří spíše do 18. století. Ve městě cara Petra Velikého, založeném roku 1703, dominuje baroko a klasicismus. Němečtí, italští a francouzští architekti zde vytvořili na řece Něvě zlatě se třpytící rám pro "ruské okno na Západ", jak místo označil výrok, o němž se historici přou, zda jej vyslovil Petr Veliký, italský spisovatel Francesco Algarotii nebo ruský básník Puškin. Klasicismus: Pohled na Petrodvorec s fontánami, kde pobývali mnozí ruští carové.
    Petrohrad se rozkládá na více než 40 ostrovech, které říčky a kanály dále rozdělují asi na 100 menších ostrůvků. Původně absurdní myšlenka vybudovat město na bažinatém řečišti přinesla Petrovi Velikému, který neustále měnil místo pobytu, především jistotu. Díky této poloze se dnešnímu návštěvníkovi nabízí pohled na jedno z nejhezčích evropských měst z nejrůznějších perspektiv.

Nejcennější církevní stavbou Petrohradu je kostel Spasitele s blýskajícími se zlatými kupolemi.

Rastrelliho paláce
    V historickém jádru města se nachází barokní Zimní palác. Stavbu této rezidence si objednala dcera Petra Velikého Alžběta u svého oblíbeného architekta Bartolomea Rastrelliho. Po osmi letech výstavby byl unikátní gigantický palác s 1057 místnostmi, 1945 okny a 117 schodišti dokončen. Rastrelli přišel ke dvoru Petra Velikého už jako šestnáctiletý. Když v roce 1741 usedla na trůn Petrova dcera Alžběta, mohl plně uplatnit svůj talent. Klášter Smolnyj a pět barokních paláců, které postavil v Petrohradě, mu vynesly zaslouženou přezdívku Rastrelli Krásný.
Kouzelná architektura města na Něvě vznikla především zásluhou Kateřiny Veliké, která do Petrohradu sezvala celý tým zahraničních architektů. Pouze jediný palác za její vlády postavil ruský architekt Ivan Starov – Tauriský palác, nádhernou stavbu, kterou Kateřina věnovala svému milenci Potěmkinovi. Zbytek staveb zadala carevna zahraničním architektům, například Francouzovi Vallinu de la Mothe, který postavil malou Ermitáž a Akademii umění, nebo Italu Giacomovi Quarenghimu, který navrhl divadlo Ermitáž a Adademii věd. Carevna jednou napsala: "Stavění je nemoc stejně jako alkoholismus." Ukázka překrásného schodiště v Ermitáži.
    K nejzajímavějším památkám patří Alexandrům palác v Carském selu, podle odborníků jednoznačně nejhezčí stavba ze všech, které Giacomo Quarenghi pro carevnu postavil. Proti němu se tyčí pestrý Kateřinský palác její předchůdkyně Alžběty se zlatými kupolemi. Kateřina skotskému architektu Charlesovi Cameronovi pouze přikázala vyčistit a zkrášlit vnitřek stavby. Skot tento úkol realizoval s obrovským nasazením a vyzdobil paláce materiály, které se v té době téměř nepoužívaly, např. malachitem, bronzem, achátem, barevným sklem a mramorem.

Ermitáž - chrám umění
    Díky nejrůznějším palácům a kostelům postaveným z carské stavitelské vášně zde vznikla půda pro drahokam uprostřed této nádhery - obrazárnu Ermitáž. Základ sbírky položil už Petr Veliký a dále ji rozšiřovala Kateřina Veliká. Vlastní budova má tři části, které vznikly v letech 1765-1785 a které byly v 19. století dále rekonstruovány a rozšiřovány. Dnes obsahuje Ermitáž jednu z největších sbírek umění na světě. Každoročně sem zavítají přes tři miliony návštěvníků.

Zpět...