Chrám sv. Petra (od 1506, Itálie)

Chrám sv. Petra je obrovský kostel nad hrobem apoštola Petra. Na stavbě se podíleli téměř všichni hlavní italští architekti 16. století.

    Chrám sv. Petra leží na pravém břehu řeky Tibery západně od centra Říma a je součástí nezávislého církevního státu Vatikánu. K chrámu lze dojít přímo po Via della Conciliazione.

Berniniho velké náměstí před chrámem sv. Petra. Uprostřed stojí obelisk jako symbol velikostí mateřské církve římskokatolického křesťanství. Kupole chrámu sv. Petra byla postavena podle Michelangelových plánů.

    Petrský chrám zabírá plochu 22 067 čtverečních metrů a byl největším křesťanským kostelem na světě až do roku 1990, kdy byl předstižen ještě větší basilikou Matky boží v Yamoussoukro na Pobřeží slonoviny. Rozměry má úctyhodné, ale ještě větší podiv budí fakt, že byl vůbec dostavěn, když pomyslíme na historii jeho vzniku.
    Kostel v dnešní podobě má původ v hrobu muže, který v 1. Století po Kr. zemřel za svou víru mučednickou smrtí: apoštol Petr byl ukřižován asi v roce 64 po Kr. za císaře Nerona a pochován na veřejném hřbitově. Hrob sv. Petra se brzy stal poutním místem. Křesťanský císař Konstantin vystavěl nad jeho hrobem basiliku, která pak přečkala více než 1000 let. Když byla basilika už zchátralá, započal papež Mikuláš V. v roce 1450 výstavbu nového velkolepého dómu. Když v roce 1455 zemřel, stavební práce se poprvé zastavily. Protože se na nich podíleli stále noví stavitelé a objednavatelé, trvala stavba ještě asi 170 let.
    V roce 1506 začal Bramante konstruovat nový kostel s obrovskou kupolí. Po jeho smrti v roce 1514 převzal vedení stavby Raffael, který však v roce 1520 zemřel a v plánech byly znovu provedeny změny. Idea stavby kupole byla opuštěna a byly přidány gotické prvky. Michelangelo, který nakonec "z lásky k Bohu, k svaté Panně Marii a svatému Petrovi" převzal vedení stavby jako jedenasedmdesátiletý v roce 1546, pokračoval v práci na kupoli. Ale i on zemřel dříve, než byla práce dokončena. Následně přistavěná podélná loď, fasáda a sloupová hala ruší dodnes celkový dojem návštěvníka, přicházejícího k dómu.
    18. listopadu 1626 nakonec dóm vysvětil papež Urban VIII. Architektonické ztvárnění náměstí před kostelem sv. Petra postupovalo podstatně plynuleji a bylo realizováno v letech 1656 až 1667. Náměstí, které vytvořil Bernini, je na bocích obroubeno 284 toskánskými sloupy vyzdobenými sochami svatých. V interiéru dómu umístil Bernini nad papežským oltářem obrovský bronzový baldachýn vysoký 29 metrů a nesený stáčenými sloupy, který však nenalezl všeobecný obdiv.
    Chrám sv. Petra si lze prohlédnout takřka od hlavy až k patě. Z balkónu, který je na horní věžičce kupole, spatříte město Řím. Můžeme sestoupit i k vykopávkám pod oltářem a prohlédnout si části hřbitova, který ležel pod původní basilikou císaře Konstantina. Jeden z hrobů, které tu byly odkryty, vyznačuje možné místo posledního odpočinku svatého Petra, ale neexistují dostatečné archeologické důkazy, které by mohly přinést definitivní rozhodnutí. Nádherně vyzdobený interiér se vyznačuje barokní hojností.
    Obrovskými rozměry a přetíženými dekoracemi v prostoru vysokém 189 metrů působí chrám sv. Petra na některé návštěvníky dokonce tísnivě; je toho prostě k vidění příliš! Nikoli každý bude obdivovat dóm bez výhrad, většinu však chrám sv. Petra fascinuje.

Vatikán
    Chrám sv. Petra se nachází ve Vatikánu, který byl uznán jako nezávislý stát v roce 1929. Hlavou státu je papež. Vatikán má svou vlastní měnu, jedny noviny, jedno nádraží, samostatné diplomatické zastoupení v cizině a Švýcarskou gardu v pestrých uniformách jako policii. Budovy Vatikánu, postavené v průběhu 14., 15. a 16. století, přechovávají půl miliónu knih a největší uměleckou sbírku na světě. Trvalo by celé měsíce, než by si  člověk stihl všechno prohlédnout. Sixtinská kaple, kterou postavil Giovannino de' Dolci v letech 1475 až 1481 pro papeže Sixta IV., patří ke komplexu místností a galerií, přístupných veřejnosti, a díky Michelangelovým freskám je světoznámá. Vznikly v letech 1508 až 1512 a představují biblické scény před potopou světa. V letech 1475 až 1482 vytvořil Michelangelo na východní straně kaple fresku na téma Posledního soudu.

Pieta
    Pieta-truchlící Matka boží, která drží na kolenou mrtvé tělo Ježíše Krista, je jediná socha, jež nese Michelangelovu signaturu. Mramor je bez poskvrny a má mléčně bílý třpyt; pochází z Carrary. Aby mohl být transportován, byla postavena zvláštní příjezdová silnice. Nos Matky boží, který se stal v roce 1972 obětí vandalismu, byl pečlivě zrestaurován.

Zpět...