Parthenón (kolem roku 450 př. Kr., Řecko)

"Nejdokonalejší stavba antického umění, a dokonce je i jako ruina imponujícím objektem, zneklidňujícím duši." Baedeker, 1889

    Parthenón je postaven na Akropoli. Tento pahorek, na němž byly vybudovány antické Athény, se tyčí nad moderním městem a lze tam dobře dojít pěšky. Sochy z Parthenónu stojí v mnoha muzeích. Některé z nich jsou i v athénském Národním muzeu.

Řecké chrámy byly prosté stavby. Zpravidla měly pravoúhlý půdorys. Na východní straně se nacházela socha božstva, kterému byl chrám zasvěcen. Velké chrámy jako Parthenón byly obklopeny peristylem, verandou sestávající ze sloupů.

    Popisy Parthenónu vždycky hýřily superlativy. Tento chrám v Athénách zasvěcený bohyni Athéně Parthenos je nejreprezentativnějším příkladem antického stavitelského umění a je považován za mistrovské umělecké a sochařské dílo. Stavba pochází z poloviny 5. století př. Kr. V té době utrpěli rozhodující porážku Peršané, kteří dobyli Athény v roce 480 př. Kr. Město za vedení státníka Perikla se stalo pyšným a sebevědomým. V této náladě byl naplánován nadměrně nákladný stavební program, který byl financován z tributů, jež Athény požadovaly na svých spojencích. Tenkrát dosáhla antická kultura svého vrcholu a Athénin chrám na Akropoli to demonstruje před celým světem.
    Parthenón je postaven v dórském slohu. Je dlouhý 69,5 metrů a široký 30,5 metrů. Vnější sloupová hala (peristyl) obklopovala budovu (nazývanou cella). Peristyl sestával ze 46 sloupů, z nichž osm bylo na přední straně chrámu, sedmnáct na stranách bočních. Každý sloup je kanelován, tj. opatřen podélnými rýhami. Sloupy, štít a římsy byly z mramoru,jen chrámová střecha byla dřevěná. Stavební sloh se vyvinul ze stylu jednoduchých dřevěných chrámů a Parthenón, postavený z kamene, si zachovává eleganci dřívějších technických provedení. Avšak jednoduchost jeho linií je klamná: architekt Iktínos byl mistrem perspektivy. Velmi přesně propočítal, jak musí být budova zkomponována, aby se zalíbila lidskému oku, když klouže pohledem zdola nahoru.
    Celý komplex byl postaven na základních zdech dřívějšího Athénina chrámu. Kdysi v tomto chrámu stávala obrovská socha bohyně ze zlata a slonoviny, kterou vytvořil sochař Feidiás. Athéna Parthenos byla bohyní války a také patronkou umění a řemesel.
    Parthenón však byl nejen chrámem, byl i čímsi jako uměleckou galerií, perfektním rámcem pro množství soch. Štít a římsy byly zdobeny figurami. Kolem vnějších zdí celly byl umístěn známý Parthenónský vlys ve výšce dvanácti metrů, takže jeho detaily bylo sotva možné ocenit. (Počátkem 19. století více než polovinu tohoto vlysu dopravil lord Elgin do Londýna a v roce 1816 jej zakoupilo Britské muzeum).
    Představa, že řecké chrámy byly bílé, je nesprávná. Parthenón byl původně pestře, dokonce až kýčovitě pomalován. V posledních letech neprospívá mramoru athénský smog a také nesmírné množství turistů na Akropoli zanechává stopy.
    Stavební slohy Parthenónu se v minulosti vícekrát změnily. Parthenón byl mimo jiné používán jako řecký ortodoxní kostel, jako římsko-katolický kostel, a dokonce i jako mešita. V roce 1687 využila turecká armáda Parthenón jako skladiště střelného prachu. Chrám silně poškodila exploze při útoku benátských obléhatelů. V 19.
století byl Parthenón zčásti zrestaurován. Ačkoli bylo mnoho uloupeno a velká řada soch je vystavována v cizích muzeích, poskytuje Parthenón dodnes překrásný pohled, při němž se skutečně tají dech.

Parthenónský vlys
    Každoročně se v Athénách slavilo narození bohyně Athény Parthenos a každý čtvrtý rok se konal větší ceremoniál s procesím, při němž bylo bohyni předáno nové roucho. Dlouho se předpokládalo, že Parthenónský vlys - delší než 152 metrů - symbolizuje toto procesí, a mnohé z jeho detailů také tuto interpretaci podporovaly. Jsou tu však některé rozpory. Profesor John Boardman nedávno vyslovil hypotézu, že vlys zobrazuje 192 padlých hrdinů, kteří bojovali v bitvě u Marathónu proti Peršanům v roce 490 př. Kr. Přítomnost celého shromáždění bohů a nejen bohyně Athény pravděpodobně poukazuje na to, že se při tomto ceremoniálu jedná o významnější událost než obvykle. Vlys asi zachycuje scénu, jak jsou hrdinové od Marathónu představováni olympským bohům. Většinu tabulek Parthenónského vlysu si lze prohlédnout v Britském muzeu, ačkoli se opětovně vyskytly výzvy, aby byly Elginovy plastiky (Elgin Marbles) vráceny zpět do Řecka. Básník John Keats si ho prohlížel brzy poté, co byl vlys dopraven do Londýna. Část jeho Ódy na řeckou urnu byla pravděpodobně inspirována přímo jednou z tabulek reliéfu (Metopé: Ó knězi, kam na oltář zelený jdeš obětovat s davem, který hledí na jalůvku, jež boky zdobeny má věncovím a vzhůru bučí k nebi?

Zpět...