Novgorod (Rusko)

Kolébka Ruska... Sofijská katedrála je nejpůsobivější památkou bývalé moci.

    Město sice nese název Novgorod, nové město, ale je tak staré jako Rusko samo. Vzniklo v 10. století, ale jeho název odkazuje na existenci dávného sídla, které bylo zřejmě založeno v 9. století legendárním vůdcem Varjagů Rurikem.
    Novgorod leží na sever od Ilmenského jezera, asi 190 km od Petrohradu. Město bylo odedávna rozděleno na dvě části řekou Volchov, která ústí do Ladožského jezera, odkud se přes vzdálenější vodní tok vlévá do Východního jezera. Této poloze vděčí Novgorod za svůj rozkvět, přes 500 let trvající politickou moc a kulturní bohatství, které je v Rusku zcela výjimečné. Hlavní kupole Sofijské katedrály je pokryta zlatem, menší kupole pak stříbrem.
    Vladimír I. Svatý (vládl v letech 980-1015) se nejdříve stal novgorodským knížetem a potom ovládl všechny kmeny v Rusku. Když přesídlil do Kyjeva, svobodomilným Novgoroďanům se příčilo, že by měli uznat nadvládu Kyjeva. Městu s bohatě vzkvétajícím obchodem se naštěstí podařilo udržet si v rámci Ruska určitou autonomii. Od roku 1136 drželi moc v rukou vlastníci velkých pozemků, bojarově, a občanské sbory, které si volily svého guvernéra, posadnika. Novgorod totiž získal status hlavního města nezávislé novgorodské republiky, což bylo v té době v Rusku ojedinělé.
    Vláda bojarů byla omezena svazkem s církví. V roce 988 povýšil kníže Vladimír I. Svatý ortodoxní křesťanství na státní náboženství. Christianizace obyvatel Novgorodu, z nichž většina uctívala starého slovanského boha hromu Peruna, probíhala pomalu a bylo přitom prolito mnoho krve. Přesto nakonec v čele novgorodské pevnosti stanul arcibiskup, který současně zastupoval občanské sbory.

Nejvýznamnější novgorodský kostel postavený v letech 1045-1052 si po staletí zachoval jednoduchý a strohý vzhled. Modrozlaté kupole menšího kostela vypadají jako mladší sestry kupolí Sofijské katedrály.

Theophanes zdobí stěny
    V západní části Novgorodu, na levém břehu řeky Volchov, stojí pevnost pojmenovaná Detinez. Nad jejími mohutnými, vápnem natřenými zdmi se tyčí pět cibulovitých kupolí Sofijské katedrály s kříži na vrcholu, nejhezčí a největší stavby pevnosti. Katedrála byla postavena v letech 1045-1052, přestála mnoho staletí a uchovala si svůj jednoduchý a strohý vzhled.
    Tento první kamenný kostel je charakteristický četnými prvky později se rozvíjejícího novgorodského stylu: monumentálními rozměry a dominancí heroických tvarů nad milostnými poetickými motivy.
    Průčelí katedrály je jednoduché, bez dekorativních prvků. Ze starých nástěnných obrazů se dnes nedochovalo téměř nic. Nejstarší a nejcennější ikona sv. Petra a Pavla z 11. století visí v novgorodském muzeu, kde se nachází také mnoho dalších novgorodských ikon. Tyto relikvie byly vzhledem k značné umělecké hodnotě od nepaměti velice ceněny. V přírodním skanzenu lidového řezbářství stojí kostel Zrození Panny Marie, neobvyklá stavba ze 16. století.
    V 15. století se v tomto městském státečku nacházelo 150 kostelů a klášterů. Mnohé z nich si nechaly postavit rodiny, obchodní společnosti a občané, a vypadaly proto skromněji než knížecí stavby. Vznikly zde církevní stavby jako Jurjevský klášter se třemi kupolemi ve tvaru vojenských helem, Petropavlovský kostel v Koševnikách nebo kostel Uctívání Krista s nádhernými freskami, které již po staletí dotvářejí bohatý umělecký dojem města Novgorodu. Nástěnné malby, které zhotovil byzantský malíř Theophanes v roce 1378, patří k nejlepším výtvorům výtvarného umění 14. století.
    Po velkém krveprolití v roce 1570 učinil Ivan Hrozný konec politické moci Novgorodu. Za druhé světové války čelilo město německé okupaci, při kterém byly zničeny některé kostely a ztratily se cenné umělecké památky. Po válce bylo mnoho památek pečlivě zrestaurováno, například zlaté a stříbrné kupole novgorodských kostelů, které svým šarmem připomínají staré Rusko.

Zpět...