Koloseum (80 po Kr., Itálie)

Při zahajovacím ceremoniálu bylo předváděno 5 000 divokých zvířat.

    Koloseum dominuje svému okolí dodnes. Nachází se v centru Říma na východním konci Via dei Fori Imperiali. Je nedaleko hlavního nádraží, je dosažitelné i metrem a má svou vlastní stanici, Colosseo.

    Amfiteátr je římským vynálezem. Sestával z arény s elipsovitým půdorysem, obklopeným řadami sedadel uspořádaných do poschodí, z nichž mohlo v bezpečí sledovat předváděné zápasy velké množství diváků. Bojovali tu gladiátoři a defilovala tu exotická zvířata, která se později před očima žasnoucího davu vzájemně povraždila a pozabíjela. Dnes je Koloseum v noci osvětlováno reflektory. Již od svého otevření bylo jednou z důležitých pozoruhodností.
    Řím měl několik amfiteátrů už před stavbou Kolosea, ale po velkém požáru v roce 64 po Kr. bylo zapotřebí nového. Vespasianus, který byl císařem od roku 69 po Kr., nařídil stavbu prostorného amfiteátru, který měl nést jeho jméno a velikostí a krásou předčit všechny ostatní.
    Stal se známým jako Flaviův amfiteátr (Amphiteatrum Flavium) a byl zřízen na dně umělého jezera. Jezero patřilo k nákladnému komplexu Zlatého domu (Domus Aurea), který vybudoval jeho předchůdce Nero. Volba tohoto místa byla pokud jde o stavebně technickou stránku chytrá a symbolizovala konec jednoho dekadentního stavebního období. Vespasianus stejně jako Nero nastínil stavební program ve velkém stylu, ale učinil to v zájmu veřejnosti, nikoli z čistě soukromé touhy po požitcích. Je ironií, že se Nero mohl i posmrtně pomstít za Vespasianovo přejmenování: od 8. století je Flaviův amfiteátr známý jako Koloseum. Předpokládá se, že toto označení je odvozené od kolosální Neronovy sochy, která stála v bezprostřední blízkostí. (Vespasianus ji nechtěl zničit, ale dal vyměnit hlavu a přejmenoval sochu po Apollónovi.)
    Koloseum měří po obvodu téměř 500 metrů, je vysoké 48,5 metrů a sestává z travertinu, tufu a cihel. V roce 80 po Kr. je zasvětil Vespasianův následník Titus ceremoniálem, při němž bylo předvedeno na 5 000 divokých zvířat. Avšak ani v té době nebylo dílo ještě dokončeno. Poslední horní divácká tribuna byla přistavěna teprve za dalšího císaře, Domitiana.
    Stavba je konstruována mnohovrstevně. Její architektura ukazuje, jak geniálně šlo ovládat pohyb velkých mas lidí. V amfiteátru bylo místo asi pro 50 000 lidí, a přesto systém schodišť a koridorů zajišťoval hladký přístup k sedadlům i odchod.
    Avšak ještě důležitější byla pečlivá organizace traktu, kde byla zvířata. Architekti Kolosea zkonstruovali s velkou zručností systém chodeb a výtahů, který směroval rozdivočelá zvířata z klecí pod jevištěm přímo do arény. Řadu součástí této struktury si lze prohlédnout ještě dnes stejně jako sokly a krakorce ve čtvrtém, nejvyšším poschodí. Tyto kameny kdysi držely stožáry, které umožňovaly napnout přes arénu amfiteátru obrovskou stanovou střechu. Chytře vymyšlené uspořádání plachet, kladkostrojů a lan obsluhovali námořníci.
    Díky této pokročilé technice a účinnému nasměrování mas lidí je Koloseum považováno za stavbu, která daleko předčila svou dobu. Dokonce i konstrukční metoda se dnes jeví jako překvapivě moderní a nikoli nepodobná metodě, která se používá ve 20. století u ocelových konstrukcí mrakodrapů. Skoro 2000 let po otevření Kolosea je ještě pořád považujeme za vynikající příklad římského stavitelského umění.
    V 18. a 19. století se pokládalo za zajímavé a vzrušující pozorovat Koloseum v noci. Budova byla v té době už rozpadlá a bujely na ní rostliny, což trvalo až do poloviny 19. století.

Uspořádání sedadel a příchod k nim byly provedeny vysoce účelně. Čísla na vstupenkách udávala, kterou branou amfiteátru má divák vejít.

Muž proti zvířeti a muž proti muži
    V Římě ve Villa Borghese jsou mozaiky ukazující zápasnické scény z arény. Býci, jeleni, lvi, a dokonce i pštrosi se považovali za vhodné bestiariovy protivníky. Slovem bestiarius se označoval muž, který nebyl nepodobný matadorovi. (Některé ze zachovaných římských amfiteátrů se i v současné době ještě používají pro býčí zápasy). Zdá se, že fascinace Římanů exotickými zvířaty pochází z doby, kdy byli ve městě ještě ukazováni sloni z Kartága jako vítězné trofeje, dlouho předtím, než bylo postaveno Koloseum. Stejně dlouhou tradici měly zápasy gladiátorů. Předpokládá se, že byly převzaty z etruských pohřebních ceremoniálů. Gladiátorské zápasy byly často profesionální záležitostí trénovaných a rovnocenných protivníků, někdy však i tragickým představením, k němuž byli nuceni zajatci proti své vůli.

Křesťané a lvi
    Koloseum, které v roce 1312 přešlo do církevního vlastnictví, bylo roku 1744 vysvěceno na paměť křesťanů, kteří tu údajně umírali pro svou víru před rozběsněnými zástupy Římanů. Dlouho bylo Koloseum uváděno do spojitosti s pronásledováním prvních křesťanů (příkladem toho je drama George Bernarda Shawa "Androkles a lev"). Existuje však jen málo náznaků, že tu skutečně taková souvislost je. Přesto dodnes stojí v aréně kříž.

Zpět...