Katedrála v Chartres (1260 - vysvěcení, Francie)

Tento překrásný kostel je zasvěcen Panně Marii.

    Chartres, hlavní město departementu Eure-et-Loir, leží 90 kilometrů jihozápadně od Paříže. Z Paříže jsou organizovány četné turistické prohlídky. Město je dosažitelné vlakem, leží na trati do Le Mans a Brittany, vlaky odjíždějí z pařížského nádraží Montparnasse.

První kostel ve Francii, který je zasvěcen Matce boží, ční nad střechami města Chartres.

    Katedrála Notre-Dame (Matky boží) v Chartres je jedním z největších výkonů gotické architektury a středověké křesťanské kultury. Kostel stojí na místě, které už dávno platilo za posvátné: Existovala tu už v předřímském období významná keltská svatyně a předpokládá se, že krypta katedrály byla zřízena právě nad tímto místem.
Až do 18. století poskytovala katedrála přístřeší hluboce uctívané dřevěné soše Panny Marie s dítětem pod  srdcem, která pocházela z pohanských dob. Je možné, že šlo o zpodobení nějaké keltské bohyně-matky, kterou později převzalo křesťanství. Za Francouzské revoluce tato socha padla za oběť požáru.
    Od roku 350 po Kr. byly vždy na tomto místě domy boží, opětovně je však ničily katastrofální požáry. Poslední kostel úplně shořel v roce 1194 s výjimkou západní fronty a krypty. Z popela povstal zase kostel nový. Tato velkolepá budova byla vysvěcena roku 1260. Kristus a symboly čtyř evangelistů nad západní vstupní branou katedrály, která je ozdobena tisíci kamenných a skleněných figur. Představujíscény světce a krále ze Starého a Nového zákona, avšak také abstrakce jako ctnosti a neřesti nebo svobodná umění.
    Katedrála má na západním konci dvě markantní kostelní věže, jejichž výška přesahuje 90 metrů; ta nižší a prostší pochází ze třicátých let 12. století, ta vyšší a výstavnější byla dokončena v roce 1513. Na západní fasádě jsou tři velké brány, které jsou vyzdobeny sochami z 12. století, z nichž prostřední zpodobuje zidealizovaného Krista. Na rosetovém okně je zobrazen poslední soud. Vchody do severní a jižní příčné lodi krášlí sochy ze 13. století a zvenčí je katedrála ozdobena asi deseti tisíci figur z kamene a skla.
    Katedrála je proslavená pestrými skleněnými okny - jejich celková plocha činí asi 2000 čtverečních metrů - s fascinujícími odstíny modře, jež ve slunečním světle překrásně září. Výjimečně velká a působivá rosetová okna jsou v severní a v jižní příčné lodi. Dalším klenotem je okno pocházející z 12. století, které se proslavilo pod názvem Notre-Dame-de-la-Belle-Verriére (Matka boží z krásného skla). Nedávno bylo speciálně zrestaurováno, aby se čelilo tajemné "nemoci skla".
    Na podlaze chrámové lodi je markýrovaný labyrint, jenž byl pravděpodobně určen pro kající poutníky, kteří se chtěli přiblížit k svátosti po kolenou. Obrovský presbytář se 40 vyřezávanými scénami ze života Ježíše a Marie byl započat v roce 1514, ale zůstal po více než 2000 let nedokončen. Figury na královském portálu; plastiky v Chartres zobrazují řád světa ze středověkého křesťanského hlediska.
    Po staletí byl chrám v Chartres vyhledáván poutníky. Kromě dřevěné Mariiny sochy se v katedrále uchovávala i hlava svaté Anny, Mariiny matky. V relikviáři leží dodnes proslavená relikvie Svatá košile (Sainte Chemise). Má se za to, že Maria měla tuto košili na sobě při zrození Ježíše Krista.

Růže z Francie
Řada motivů na skleněných oknech v Chartres se vztahuje k uctívání Panny Marie. Velké rosetové okno v severní postranní lodi věnovali na její počest král Ludvík IX. (svatý Ludvík) a jeho choť Blanka z Kastilie; jsou na něm znaky Francie a Kastilie. Do dějin umění vešlo pod názvem Růže z Francie. Dlouhá tradice uctívání Panny jako Matky boží, která ve svém milosrdenství prosí u syna za hříšníky, vytvořila velké bohatství symbolů. Patří k nim mandlovník a trnový keř stejně jako jablko a citrón. Lilie je symbolem její čistoty a fialka její pokory. Z  Šalomounovy Písně písní a z Mariiny panenskosti se odvozují obrazy jako oplocená zahrada, zapečetěná studna, zamčená brána. Je královnou nebe a v slovních hříčkách je označována jako Stella Maris, Hvězda moře. Panna je dávána také do souvislosti s růží. Ve středověkém umění bývá zpodobována v krásné růžové zahradě a její růžový věnec bývá zobrazován jako girlanda z růží. Protože je pro neposkvrněné početí bez jakéhokoli hříchu, bývá označována jako růže bez trnů.

Zpět...