Opera v Sydney (1973, Austrálie)

Tento útvar z ocele a betonu působí jako surrealistická labuť, která se chce vznést k nebi.

    Opera v Sydney leží na Bannelong Pointu na východní straně přístavu v blízkostí Přístavního mostu. Na Circular Quai je autobusové a vlakové spojení. Velmi krásný pohled na operu je z vody, nabízejí se projížďky po přístavu, které začínají na Circular Quai.

Opera je v noci ozářena reflektory. V pozadí tmavá voda v přístavu a osvětlené město.

    Soutěže architektů, která byla vypsána v roce 1954 pro výstavbu nové opery v Sydney, se zúčastnilo 233 architektů ze 32 zemí. Vítězem se stal téměř neznámý architekt Jorn Utzon. Jako mnoho jiných architektů, ani on místo, kde měla budova stát, nikdy neviděl a znal je jen z fotografií. Jeho návrh částečně inspirovaly plachty ve velkém jachtovém přístavu v Sydney a částečně chrámové stavby Mayů a Aztéků, které viděl v Mexiku.
Utzonův koncept byl sice technicky velmi obtížně realizovatelný, byl však zdaleka nejzajímavější a nejpodnětnější. Jak návrh, tak i náklady vzbudily vzrušené debaty a rozpoutaly vášně obyvatel Sydney. Stavba měla stát sedm miliónů dolarů a měla být dokončena v roce 1963. Ve skutečnosti stavba trvala o deset let déle a výdaje dosáhly výše sto miliónů dolarů. Největší část těchto peněz byla získána loteriemi.
    Projekt byl v jistém smyslu popoháněn proti proudu vášnivého rozhořčení a musel se nepřetržitá bránit proti útokům. Utzon se v roce 1966 tísněn technickými, politickými a finančními problémy stáhl do ústraní. Ukázalo se, že velké betonové plachty - eliptické paraboloidy, jak se jim říká v žargonu architektů - nelze konstruovat tak, jak bylo původně plánováno, a návrh musel být změněn. Bylo potřeba mnoha hodin computerových výpočtů k zvládnutí všech technických obtíží. Konečná verze budovy je nejen triumfem Utzonova návrhu, ale i triumfem technických výkonů čtyř australských architektů, kteří tuto konstrukci zrealizovali.
    Operu oficiálně otevřela královna Alžběta II. 20. října 1973. Mnozí tvrdí, že je to nejkrásnější budova, jaká byla postavena po druhé světové válce, a mnozí říkají, že to je nejkrásnější budova, jaká kdy vůbec byla zkonstruována. Nejlépe si ji lze prohlédnout při jízdě lodí od přístavu. Tu působí jako obrovská bílá labuť, která se právě chystá vzlétnout. V noci ve světle reflektorů se její krása teprve plně uplatní.
    Budova stojí u přístavu na Bannelong Pointu. Toto místo je pojmenováno podle jednoho australského praobyvatele, který byl přítelem prvního guvernéra kolonie. Kdysi tu stávala pevnost a později pak tramvajová vozovna. Budova pokrývá plochu 2,2 hektaru, střešní plachty váží 161 000 tun a strmí do výše 67 metrů. Plachty jsou pokryty švédskými dlaždicemi, které na slunci svítí.
    Interiér má styl, který by bylo možno označit jako gotiku kosmického věku. Budova má největší divadelní opony na světě. Jsou z vlny a byly utkány ve Francii podle návrhu Australana Augusta Coburna v Aubussonově stylu. Coburne nazval svůj návrh "Opona Slunce a Měsíce", protože tu zpracoval sluneční a měsíční motivy. Každá část opony má plochu 93 čtverečních metrů. Varhany v koncertní hale jsou největší mechanické varhany na světě a mají 10 500 píšťal. Je tu pět různých programových sálů, kino a dvě restaurace. Opera pojme 1550 diváků, koncertní hala 2700. Budova je působištěm symfonického orchestru, filharmonického sboru a sydneyského divadla.

Opera, přístav a Přístavní most (Harbour Bridge) v Sydney tvoří harmonickou jednotu. Plachty v jachtovém přístavu inspirovaly architekta ke střešní konstrukci. Dnes už opera předstihla Přístavní most a stala se novým symbolem města.

Ramínko na šaty
    Blízko opery je Přístavní most, dřívější symbol Sydney. Je to funkčně postavený most z šedé oceli. Obyvatelé Sydney most označují jako Ramínko na šaty, jeho obloukový tvar vyzařuje sílu a eleganci. Navrhl jej australský železniční inženýr John Job Crew Bradfield, pocházející ze Sandgateu v Queenslandu. 19. května 1932, kdy byl most otevřen pro dopravu, nastal největší okamžik jeho života. Silnice, která vede přes most, byla na jeho počest pojmenována Bradfield Highway. Přes most vede také železniční trať. Most, který by překlenul přístav, byl požadován už v raných dobách dějin města Sydney. Hovořilo se i o přístavním tunelu. Pak byl v letech 1923 až 1932 postaven most podle Bradfieldova návrhu. Bylo to v době hospodářské deprese - proto byl most také natřen na šedo, protože to bylo nejlevnější. Most celkově měří na délku 1150 metrů a rozpětí obloukových nosníků činí 503 metry. Nejvyšší bod mostního oblouku se nachází 135 metrů nad vodou. Cesta pro pěší na východní straně poskytuje hezký pohled na rušný přístav a na město.

Zpět...