Velikonoční ostrov (11. – 16. století, Tichý oceán)

Mlčky a záhadně hledí sochy přes Tichý oceán.

    Velikonoční ostrov leží 3220 kilometrů jihozápadně od Galapážských ostrovů a 3600 kilometrů západně od Valparaiso v Chile, země, která Velikonoční ostrov v roce 1888 anektovala. Z Chile je možno na ostrov doletět.

Předpokládá se, že válka mezi dlouhouchými a krátkouchými vedla k tomu, že už nevznikaly žádné sochy.

    Velikonoční ostrov je přesvědčivým důkazem, že pravda může být podivuhodnější než fantazie. Je to vulkanický ostrov trojúhelníkového tvaru s délkami stran 16, 18 a 24 kilometrů a leží tisíce kilometrů stranou od jakékoli civilizace. Když tam dorazili první Evropané o velikonocích roku 1722, uviděli nejdříve ze všeho na pobřeží postavené kamenné sochy, které hleděly do vnitrozemí. Obyvatelé zaujali velmi rozmanitý postoj. Někteří přátelsky vítali nově příchozí a zapalovali ohně, jiní se chovali nedůvěřivě a sbírali kameny, aby se v případě nouze mohli bránit. Když kapitán Roggeveen a jeho holandské mužstvo vystoupili na pevninu, zjistili, že tu žijí ve svornosti tři rozdílné rasy. Někteří lidé měli plet tmavou, jiní červenou a další měli překvapivě bílou kůži. Někteří měli zvětšené ušní lalůčky zdobené zvláštními kotouči a byli to také tito lidé, kdo prokazovali sochám obzvláštní úctu. Odhlédneme-li od sklonu krást všechno, co uviděli, byli velmi přátelští. Krádeže vedly ke konfliktu mezi Holanďany a domorodci, při němž vojáci několik obyvatel zastřelili. Objevitelé viděli jen málo žen, většina obyvatel se neodvažovala vylézt a skrývala se v podzemních jeskyních. Holanďané za jeden den ostrov opustili.
V roce 1770 španělská expedice z Peru nabyla podobné zkušenosti. Lidé na Velikonočním ostrově byli ještě pořád přívětiví a půda byla ještě pořád obdělávaná. O čtyři roky později, když přistál u ostrova kapitán Cook, uviděl úplně jiný obraz. Země byla zanedbaná a zpustlá, lidé byli nepřátelští a demoralizovaní, nosili teď - na rozdíl od dřívějška - zbraně, dřevěné obušky a kopí. Velké sochy byly převrženy a zdálo se, že se k nim už nikdo nemodlí. V 19. století byl ostrov cílem lovců otroků a v roce 1862 bylo obyvatelstvo obzvlášť silně zdecimováno nájezdem obchodníků s otroky z Peru.
    Poté, co tato kultura byla už téměř zničena, přišli Evropané, aby ji blíže studovali. Křesťanští misionáři se pokoušeli obrátit obyvatele ostrova na křesťanskou víru a odvrátit je od uctívání boha, kterého nazývali Make-Make. Při tomto pokusu objevili i malé božské sochy, které lidé přechovávali ve svých obydlích.
Později byly nalezeny i dřevěné tabulky, do kterých byly vyřezány znaky písma. Evropané je zničili, protože je považovali za pohanské kultovní předměty, některé z nich ale zůstaly zachovány. Tyto destičky rongo-rongo byly popsány zleva doprava a pak v opačném směru zprava doleva. Dodnes se však nepodařilo význam znaků dešifrovat.
    Nejfantastičtějším objevem na Velikonočním ostrově jsou však obrovské sochy, které domorodci nazývají Moai. Mnohé z nich jsou čtyř až desetimetrové. Váží až 20 tun. Některé jsou ještě větší a váží přes 90 tun. Mají neobyčejně velké hlavy, vysunutou partii brady a prodloužené uši, jsou však bez nohou. Některé mají na hlavách "klobouky" z červeného kamene. V jednom kamenolomu byly objeveny i nehotové sochy.
    Existuje mnoho spekulací, jak obyvatelé Velikonočního ostrova tyto sochy přepravovali (obyvatelé tvrdí, že se sochy samy dostaly na svá místa). Vědci zjistili, že sochy mají velmi hluboko ležící těžiště a že pravděpodobně je mohlo poměrně rychle vytáhnout asi 15 lidí pomocí dlouhých lan. Je zajímavé, že v jazyce Velikonočního ostrova existuje slovo, které označuje způsob pohybu, jímž se lze pomalu posunovat bez použití nohou.
    Zřejmě tedy už není tajemstvím, jak tyto sochy vznikly a jak se jimi hýbalo. Nezodpovězených otázek je však dost. Proč byly vytvořeny? Představují bohy, nebo předky? Proč se dívají do vnitrozemí a ne směrem ku břehu? Sochy však mlčí.

Řada majestátních soch hledí přes pevninu. Pravděpodobně byly z lomu odtaženy na saních a pak postaveny pomocí lan a dřevěných pák.

Předkové
    Norský archeolog a antropolog Thor Heyerdahl tajemné sochy na Velikonočním ostrově zevrubně zkoumal. Jeho námořní experimenty s dřevěným vorem Kontiki a rákosovým člunem Ra II. ukázaly, že i primitivní civilizace dovedly překlenout velké vzdálenosti. Bylo možno doložit, že národy žijící nedaleko Tiahuanaca u jezera Titicaca mají souvislost s obyvateli Velikonočního ostrova. Zdá se, že existuje i spojení s obyvateli Peru, protože v Peru objevili Španělé pověsti, které vyprávěly o dalekém ostrově na západě. První návštěvníci Velikonočního ostrova našli u obyvatel rákos, sladké brambory a rostlinu yuccu, která byla zdomácnělá v Jižní Americe. Tradice na Velikonočním ostrově také vypráví o dvou lidských rasách, dlouhouchých, kteří přišli z východu, a krátkouchých, kteří později připutovali od západu. Z toho je možno usoudit, že původní osídlenci byli z Latinské Ameriky. Pak pravděpodobně přišli Polynésané a podrobili si dlouhouché.

Zpět...