Čínská zeď (konec 3. století př. Kr., Čína)

Největší komplex,který kdy vybudovala lidská ruka, stál tisíce lidských životů.

    Nejjednodušší, a proto nejfrekventovanější přístup k Čínské zdi je na hoře Badaling, 76 kilometrů severozápadně od Pekingu. Autobusy vyjíždějí ze stanice Dongzhimen. Z Pekingu jezdí také vlaky a létají helikoptéry. K jinému úseku zdi u Mutianyu na severovýchodě lze také dojet autobusem z Pekingu. Je mnohem méně navštěvován a byl kolem roku 1980 restaurován.

U Mutianyu se zeď přelévá přes hory jako mořský příboj.

    Čínská zeď je jedním z největších bravurních, stavebně technických děl všech dob. Stavěla se od roku 220 př. Kr. za císaře Čchin Š'-chuang-tiho přibližně deset let. Tento panovník platí za jednoho z největších despotů v dějinách. Některé úseky obranné zdi zřídila už drive různá malá, navzájem si konkurující království na severu. Čchin Š'-chuang-ti rekrutoval armádu z rolníků, vojáků, kriminálníků a politických zajatců k obnově poškozených míst a spojení těchto jednotlivých částí. Tak vznikl uzavřený ochranný val přes hory podél hranic jeho říše. Zeď byla zamýšlena jako bašta proti válečným mongolským nomádům na severu a pravděpodobně také jako demonstrace císařovy moci a nádhery.
    Čchin Š'-chuang-ti pověřil tímto projektem svého nejúspěšnějšího generála Meng Tiana. Zeď se plazila po horách, do údolí, přes pouště a bažiny. Byla stavěna na kamenných základech ze země a cihel. Z jejích strážních věží se šířily dosud nebývalou rychlostí pomocí kouřových signálů - v noci pomocí ohňových signálů - informace po celé zemi. Dnes se po Velké zdi pokojně procházejí návštěvníci. Kdysi tu pochodovali vojáci syna nebes ve válečných desetistupech.
    Zeď prý postavilo v potu tváře 300 000 lidí. Už jen organizace a zásobování takového množství pracovních sil byla výjimečným výkonem. Jedna legenda vypráví, že Čchin Š'-chuang-tunu předpověděl jeden mág, že zeď bude možno dokončit teprve tehdy, až v ní bude pochován Wan nebo 10000 lidí. Císař nakonec našel muže jménem Wan, dal ho usmrtit a pohřbít ve zdi. Pravděpodobně mnoho tisíc lidí, kteří zemřeli během stavebních prací, v ní bylo zazděno. Zeď byla také nazývána Nejdelší hřbitov světa nebo Zeď slz. Vojenský význam zdi vzrostl, když byla obsazena mužstvem tak, jak to odpovídalo její délce. V průběhu staletí však byla zanedbána a rozpadala se. V roce 607 po Kr. za dynastie Suej bylo dílo rekonstruováno. V tomto období stavby se údajně účastnilo prací milión dělníků a polovina z nich zahynula. Za dynastie Ming (v letech 1368-1644) v 15. století dostala zeď konečně svou dnešní podobu. V nedávné minulosti byly její části zrestaurovány pro cizinecký ruch.
    Zeď začíná v blízkostí jezera Bo-Hai, severovýchodně od Pekingu a vede přes severní Čínu do pouště Gobi. Údaje o celkové délce se liší. Zeď se vine a kroutí, na některých místech běží paralelně s ní další ochranné valy, které lze připočítat. Údaje o délce jsou velmi rozdílné: Vzdušná čára mezi oběma koncovými body měří 2450 kilometrů, zeď se všemi odbočkami a ohyby by mohla být dlouhá asi 6000 až 6500 kilometrů. Údajně v roce 1990 jeden Číňan prošel trasu podél celé zdi a uvedl jako celkovou délku 6700 kilometrů.
    Zeď byla nejen ochranným valem, nýbrž i silničním spojením. Je široká 5,5 metrů. To umožňovalo deseti infanteristům pochodovat vedle sebe, nebo pěti kavaleristům jet vedle sebe. Je ještě i dnes průměrně devět metrů vysoká, pozorovací věže mají výšku dvanáct metrů. Čínská zeď je výjimečně působivé dílo, které po staletí odolávalo vlivům větru a počasí.

Hroby z dynastie Ming
    Řada turistů, kteří si prohlížejí Velkou zeď u Badalingu, navštěvuje ještě také hroby z dynastie Ming. Dynastie Ming vládla Číně v letech 1368 -1644 a zde je pochováno 13 císařů z této dynastie. Pohřebiště byla vybírána podle principů čínské geomantie (věštění ze značek na zemi), aby bylo zaručeno, že jsou obklopena kladnými nadpřirozenými silami. Strážní věž v Badalingu.
    K hrobům vede Svatá cesta, kterou vyznačují oblouky bran. Touto silnicí chodila pohřební procesí. U velké Červené brány museli smuteční hosté sestoupit a dál jít pěšky, protože centrální bránou nesměl nikdo projít kromě nosičů císařovy rakve. Přímo zde se nachází sloup (vzpřímeně stojící kamenná deska) vysoký devět metrů. Stojí na zádech obrovské želvy, která představuje symbol vesmíru a nesmrtelnosti. Cesta pak vede dále a je lemovaná sochami zvířat přinášejících štěstí - lvů, koní, velbloudů. Pak následují sochy lidí, které jsou míněny jako čestná stráž pro zemřelého panovníka.
    Svatá cesta začíná u Dračí brány a vede skrz Fénixovu bránu k hrobům. Největší a nejlépe zachovalý hrob je pomník císaře Čeng Zu (nazývaný též Jung-luo, 1404 až 1424); sestává z dvorů a bran. Za vidění stojí i hrobka císaře Wan Li, který tu byl pohřben v roce 1620 pod mramorovou klenbou 27 metrů pod zemí. Na pozemku je také výstava pokladů, které byly objeveny během vykopávek kolem roku 1950.

Zpět...