Efes (Turecko)

Druhý div světa z Efesu. Na západním pobřeží Turecka archeologové odhalili zapomenuté přístavní město.

    Kdysi stál v Efesu na tureckém západním pobřeží jeden ze sedmi divů starověkého světa, chrám bohyně Artemis. Z chrámu dnes zbyly jen ruiny, ale přesto se za uplynulých 100 let archeologům podařilo vykopat překrásné po klady dříve významného obchodního přístavu. Světlo světa tak spatřily rozsáhlé trosky jednoho z nejhezčích měst Malé Asie z vrcholného období řecké a římské kultury. Mezi stavby, které archeologové zrekonstruovali z původních nálezů, patří Hadriánův chrám s uměleckou vstupní bránou z roku 130 př. n. l. Přímo vedle chrámu býval nevěstinec.
    Historie města začíná ve 2. tisíciletí př. n. l. Tehdy měly lodě plující z Egejského moře do Efesu ještě volný přístup. Lýdové, Karenové a Féničané zde založili obchodní sídla. Nedaleké ústí řeky Kaystros (dnes Küćük Menderes) a karavanní cesta do vnitrozemské Anatolie podporovaly překlad zboží. Z vděku za rostoucí blahobyt zřídili obyvatelé města první svatyni, ve které uctívali Matku zemi a bohyni plodnosti Kybelé.

Artemidin chrám
    Kult plodnosti také ovlivnil Efesany, když před polovinou 6. století př. n. l. začali se stavbou největšího řeckého chrámu všech dob. Zasvětili jej Diově dceři, bohyni Artemis, kterou neznámý umělec ztvárnil jako mramorovou sochu krásné ženy s mnoha prsy. Řecký spisovatel Plinius nazval chrám, který se stavěl 120 let, nejpřednějším, největším a nejkrásnějším posvěceným místem na celé zemi. Povrch Artemisionu byl čtyřikrát větší než Parthenon na athénské Akropoli a střešní konstrukci neslo 127 sloupů. Návštěvníci chrámu stavbu po právu řadili k tehdejším sedmi divům světa. Působivý svatostánek se stal tak proslulým, že pomatený muž Herostrates v roce 356 př. n. l. chrám zapálil, aby se jeho jméno zapsalo do historie. Nový chrám vystavěný na stejném místě později zničili Gótové a zbylé kameny byly rozebrány na jiné stavby. Řecko-římské divadlo v Efesu poskytovalo místo pro 240000 diváků.

Písečné nánosy v přístavu
    Nádherné efeské stavby odhalené při vykopávkách pocházejí především z období starého Řecka, Říma a z dob byzantských. Jde o pozůstatky hospodářského a kulturního centra, které mělo v období rozkvětu 300 000 obyvatel, potom však bylo díky neustálým písečným nánosům z řeky a plundrování odsouzeno k zániku. Diova dcera Artemis byla v Efesu uctívána jako bohyně plodnosti a zobrazována jako bájná matka s mnoha prsy.
Centrum vykopávek rozděluje 530 m dlouhá nádherná mramorová ulička se sloupovými galeriemi po obou stranách. Část této nejdůležitější budovy města dokázali archeologové za pomoci nálezů zrekonstruovat. Mezi zrekonstruované stavby patří také Hadriánův chrám z roku 130 n. l. a vedle něj stojící nevěstinec. Jižně od mramorové ulice se podařilo ze 70 procent zbytků původní stavby znovu postavit známou Celsovu knihovnu s fasádou o dvou poschodích, 15 m vysokým vnitřním prostorem a částí galerie. Nádherný příklad římské reprezentativní architektury pochází z 2. století n. l.
    Poblíž knihovny bylo odhaleno čtvercové náměstí z řeckého období. Jeho přibližně 110 m dlouhé strany lemovala dvojitá řada pilířů, za nimiž se nacházely obchody. Centrálně situované jsou také zbytky řecko-římského divadla, kde v 66 řadách mohlo sedět 24000 diváků.
    V Efesu můžeme obdivovat také rané křesťanské stavby, ve kterých prý kázal apoštol Pavel a kde údajně zemřel apoštol Jan. Nad pravděpodobným Janovým hrobem se tyčí zbytky baziliky, kde v roce 431 n. l. ekumenický koncil vyhlásil dogma o mateřství Panny Marie. Na přilehlém kopci, odkud je výhled na Selčuk, najdeme malý kamenný domek přestavěný na kapličku. Zde měla prožít poslední dny Panna Marie. I když pro tuto domněnku neexistují žádné důkazy, vyhlásil Vatikán Dům Panny Marie v roce 1892 poutním místem a každoročně se zde slaví katolická mše u příležitosti Nanebevzetí Panny Marie.

Zpět...