Chrámy v Karnaku (od 18. století př. Kr., Egypt)

Největší egyptský chrámový komplex byl budován skoro 2000 let.

    Luxor leží asi 600 kilometrů jižně od Káhiry a 200 kilometrů severně od Asuánu. Z Káhiry a Asuánu sem létají letadla a jezdí vlaky (Ramessovo nádraží), z Káhiry autobusy. Také po Nilu se lze dostat do Luxoru a k chrámům v Karnaku.

Chrámové rozvaliny z pohledu od Posvátného jezera. Jezero bylo zásobeno podzemním vedením vodou z Nilu. Pěstovaly se tu posvátné husy a po jezeře pluly posvátné čluny.

    Řekové označovali město Wéset, které je v bibli (Ezechiel 30, 14 nn.; Jeremiáš 46, 25) nazýváno No, jménem Théby. Leželo blízko dnešního Luxoru na východním břehu Nilu a prožilo rozkvět v Nové říši za období 18. dynastie (v letech 1552 až 1306), kdy bylo hlavním městem Egypta. Poté, co ho pobořili Asyřané pod vedením Aššurbánipala v roce 663 př. Kr., toho moc nezbylo, jen mohutné ruiny chrámů v Karnaku dodnes okouzlují návštěvníky. Chrámový komplex v Karnaku s branami, nádvořími a sály, s nesčetnými sloupy, skulpturami a obelisky je největším chrámovým komplexem starého Egypta. Největší chrám z komplexu byl zasvěcen bohu Amónovi, pánu větrů a vzduchu. Byl zobrazován jako člověk s dvojitou korunou z peří a jeho symbolickým zvířetem byl skopec. Původně byl podřízeným lokálním bohem. Faraónové Nové říše z něj však učinili národní božstvo. Od 16. století př. Kr. byl ztotožněn s bohem slunce jménem Ré.
    Na počátku Nové říše Amónův malý chrám zvětšil faraón Thutmós I. a jeho následníci ho čím dál víc rozšiřovali. Do různých částí chrámu se vstupuje velkými "triumfálními" branami (pylony). Byly to brány s dvěma bočními věžemi. V Karnaku je takových pylonů deset. Když věřící vstoupil do chrámu, přecházel z jasného slunečního světla vnějšího světa do stále temnějších prostorů a sálů k tomu nejposvátnějšímu.
    Komplex byl dostupný po dvou cestách, které lemovaly sfingy s beraními hlavami. Jedna vedla do chrámu od Nilu, druhá od Luxoru. Velký přední pylon hlavního chrámu dodnes stojí. Je vysoký 43,6 metrů, široký 113 a zdi má silné 15 metrů. Za ním leží Velké nádvoří. Obklopuje je sloupová hala, která se otvírá dále směrem k menším chrámům. Druhý pylon vede do Velkého sloupového (hypostylového) sálu. Ten pokrývá plochu 5000 čtverečních metrů a dnes je otevřený směrem nahoru. Střecha byla původně 24 metrů nad zemí a neslo ji 134 sloupů, které byly uspořádány do 16 řad a každý z nich měl obvod 10 metrů. Jejich hlavice byly ztvárněny do forem papyrusových květů a poupat. Třetí pylon vede k centrálnímu nádvoří, za ním se projde třemi dalšími pylony k svatyni bárek. Sloužila jako přístav pro tři čluny, které byly zasvěceny Amónovi, jeho manželce Mut a jejich synovi Chonsovi. V jižní části komplexu leží chrám bohyně Mut. Lze do něj dojít čtyřmi dalšími pylony a dosud není úplně odkryt. Je ale téměř tak velký jako chrám jejího chotě. V komplexu stojí také Chonsův chrám a chrámy jiných bohů. Zahrady, které je kdysi obklopovaly, už dávno zmizely. Pěkný pohled je od Posvátného jezera, které se přímo přimyká k jižní straně komplexu.
    Menší, ale velmi působivý chrám v Luxoru je rovněž zasvěcen bohu Amónovi a leží asi tři kilometry jižně od chrámů v Karnaku. I ten byl v průběhu staletí rozšiřován. Později jej používali jako kostel křesťané. I tady je sloupová hala s papyrusovými hlavicemi, obrovské sochy Ramesse II. a realisticky ztvárněné reliéfy.

Pohled na vnitřek chrámového komplexu: Sloupy symbolizují palmy, které podle egyptské mytologie rostly na Ostrově stvoření. Na tomto ostrově prý vznikl svět.

Král králů
    Na západním břehu Nilu, nedaleko od Luxoru, jsou v osamělé končině dvě obrovské, 15,60 metrů vysoké sedící sochy faraóna Amenóphise III. Jsou známé jako Memnonovy kolosy a kdysi stály u vchodu do jeho chrámu. Do jejich povrchu jsou vyryty podpisy, mezi nimi i podpis dvorního básníka z doby římského císaře Hadriána.

Údolí králů
    Faraónové Nové říše s hlavním městem Théby byli většinou pochováváni západně od Nilu v Údolí králů. Zde bylo objeveno 62 hrobů. Nejznámějším je náhrobek faraóna Tutanchamóna. Když byl v roce 1922 otevřen, bylo odhaleno mimořádné bohatství: rakev z čistého zlata, zlaté diadémy a masky, klenoty, sochy, válečné vozy, zbraně, ornamenty a malby. K uspořádání drahocenností bylo zapotřebí tří let. Tutanchamón, který zemřel v roce 1339 př. Kr. ve věku pouhých 18 let, je ještě pořád ve své rakvi v náhrobním pomníku. Avšak téměř všechny poklady z jeho hrobu byly převezeny do Egyptského muzea v Káhiře. Kdoví s jakými neuvěřitelnými poklady byli významnější faraónové pochováváni, dokud je nevyloupili vykradači hrobů? Dnes jsou náhrobní pomníky zajímavé díky freskám. Ty představují scény z posmrtného života, jak jsou líčeny v Egyptské knize mrtvých, zobrazují boha slunce v člunu při noční cestě podsvětím, i bohy a bohyně se zvířecími hlavami. V hrobu Ramesse III. jsou zajímavé výjevy z každodenního života ve starém Egyptě.

Zpět...